Společný referát z podzimního Irska

Přinášíme společnou reportáž z výletu po Irsku – PO PĚTI MĚSÍCÍCH OD NÁVRATU! – připomeňte mi abych takovou věc už niky po nikom nechtěl. Lidi prostě nejsou schopný napsat dvě věty za půl roku.

Na pozadí Skelings – domov Luka Skywalkera z nejhorší episody Hvězdných válek.

Rozklikněte pokud vás to eště zajímá…

Den první – (napsal Z po 5ti dnech)

V den odjezdu (středa) jsme vyplýtvali veškerý rezervní čas v ucpaném Jablonci (chyba Joea – čekalo se až vyprovodí prostitutky). Při myšlence na uzavření brány pro odlet v 18:00 na Ruzyni, se zdál být odjezd z Jablonce v 15:20 dosti špatný. Naštěstí od Turnova nepršelo a mohla se využít maximální hyperrychlost firemního vozu. Let proběhl lehce zpožděně, ale poklidně. Příjemné zjištění po příletu bylo, že nám půjčovna přidělila místo očekávaného Mondea novou Octavii. S tímto nezvykle uspořádaným dopravním prostředkem si hluchý řidič poradil velmi slušně i za tmy, hutného provozu a neznalosti prostředí. Na hostel v centru jsme dorazili kolem 23:00. Parkování o pár bloků stranou nás už nijak nerozhodilo.

Den druhý – (napsal Kuba 30ti dnech)
Dostal jsem privilegium sepsat pár řádků na nekonečně zajímavé téma cesty z Dublinu přes celé nádherné Irsko, kterou jsme zvládly za cca 8 hodin!
Takže, kde začít?

Ústřední téma by se logicky mělo dotknout obecné dopravní situace v Irsku, jelikož byl celý den ovlivněn hlavně touto zkušeností, takže tak i začneme.

Řekněme, že chci povyprávět v pozitivním slova smyslu, takže je nemístné zmínit se například o tom, že Irové jsou za volantem na dálnicích jak zombie po dvojité dávce sedativ, ale na okreskách se z nich rázem stávají zfetovaní, emocemi přehlcení puberťáci toužící po sebevraždě.

Je to tak, že rychlostní limit na Irských dálnicích je stanoven pouze na 120km/hod a na okresních silnicích na 100km/hod. Hmm, říkáte si, to není nic neobvyklého. Jenže to by ty jejich okresky nesměli být úzké a klikaté jak cesta puberťáka k prvnímu styku a oni by se této cesty a rychlostního limitu (dodržujícího v jeho maximální míře) nesměli držet jako straka pětistovky.

Všichni jsme tak tímto byli trochu zaskočeni, ale řekněme, že za těch 530 km ujetých za ten den, jsme si zvykly. Cesta to byla malebná a díky vcelku komfortní nové Oktávce i pohodlná.

Tímto narážím na stav silnic, které i přes členitou krajinu, vlhkému podnebí a fascinující odhodlanost Irů za volantem třeba i umřít, jsou tyto silnice v lepším stavu než kdejaká rok stará Česká rychlostka, která svým povrchem připomíná spíše tankodrom.

No řekněme, že trochu sarkasmu nikoho ještě nezabilo a pojďme zase trochu dál.

Když jsme dojely na naším báječným vůdcem dopředu zamluvené místo, které nám po dva dny mělo skýtat útočiště a pevný bod z kterého jsme měly v plánu obrážet jihozápad Irska, byli jsme mile překvapeni.

Při příjezdu nás uvítal malebný domek s krásným výhledem na moře, který v pozitivním slova smyslu narušovaly jen palmy. Ano! Palmy, jako, že WTF?! Palmy v Irsku? Ano, opravdu tam jsou.

Po ubytování, večeři a vychlemtání pár skvělých Irských piv druhu IPA nás čekalo už jen ulehnutí a poslední napínavý zážitek v podobě chodícího něčeho před naším novým domem což bylo trochu zarážející, strašidelné a umocněné tím, že všude před domem byl štěrk tudíž skvělý alarm pro tento druh věcí. Protože jsme byli téměř na samotě a tož jsme přeci jen dobří a stateční Čeští sedláci a selky, hodily jsme to za hlavu a ulehly plní zážitků z prožitého dne.

Vůdcův dodatek: zastávky po cestě jako vodopád Powerscourt a hrad Kašel taky stojí za zmínku.

Powerscourt Waterfall

Den třetí – (Z po 5ti dnech)
Třetí den byl na plánu Ring of Kerry a plavba na ostrovy Skellings. Druhý jmenovaný cíl byl na řadě první a jako první taky selhal, když nám bylo řečeno, že pouze pro 5 zájemců se nepojede a později jsme byli odmítnuti i kvůli vysokým vlnám. Náhradní plán spočíval v atrakcích ostrova Valentia. Navštívili jsme zdejší útesy, vyhlídky, maják i památku na terapoda (taková ta věc co jako první vylezla na souš při vzniku života na zemi). Stopy tohoto tvora zanechané ve skále část výpravy považovala za fake a raději šli věřit v boha nebo tak něco. Odpoledne jsme se ještě zatavili na vyhlídkách na Kenamare Bay a odtud pokračovali vnitrozemím přes průsmyk Ballaghisheen, kolem jezera Lough Caragh a přes rozsáhlá rašeliniště zpět na ubytování.

Standardizované panoráma

Den štvrtý – (měla napsat A – napsal Z za úplatek kvéburgrem po 100 dnech)
Čtvrtý den nastal další celodenní přesun s první zastávkou ve městě Killarney – očekávali jsme historické centrum turismu u jezera, ale to byl omyl. Nějak jsem se opomněl kouknout na mapu, páč jezero bylo od města několik kilometrů. Hrad Ross, jenž stojí na jeho břehu taky nebyl nic extra a tak jsme pokročili vstříc severu. Po třech hodinách v autě jsme dojeli k přelidněným Moherským útesům. Šokující nebyla ani tak zdánlivá výška útesů, jako fakt že přelidnění turisty není vyřešeno jejich pády do moře při pořizování “selfíček”. Je těžké popsat kolik lidí tu riskuje jistou zmrt – fotky to celkem dobře vystihují. Naše cesta odtud pokračovala oblastí skalnatých kopců Burren. Večer jsme podle plánu dorazili do malé pobřežní vesničky Spiddal, kde nás čekalo ubytování v řekněme “rustikálním” stavení.

Smrt nastala pádom? (Cliffs of Moher)

Den pátý – (napsala Tera (ve skutečnosti podplacený Kuba po 150ti dnech))
Cesta začíná mlžným oparem a větrnými mlýny nabízejícími příležitost pro digitální vzpomínku. Cesta kolem Kylemore Abbey byla typická pro drsnou krásu Irské krajiny. Následoval středně náročný výšlap na Diamond Hill nabízející úchvatný výhled zapadní pobřeží Irska. Connemara za návštěvu určitě stála.

Vůdcův dodatek: odpolední cesta po písečných plážích a mokřadech byla též zajímavá.

Výhled z Diamond Hill

Den šestý – (Joe po 20ti dnech)
Po ranním odjezdu jsme byli chudší o pár euro a české pivo, které jsme nechali panu domácímu jako odškodné za rozteklý zapalovač, který malém explodoval na rozpálených kamnech.
Chvíli jsme se zdrželi v Galway a pak naše cesta vedla do Tullamore. Tam naše natěšení na slavnou palírnu Whisky brzo vystřídalo zklamání. Neviděli jsme vůbec nic stylového, ale pouze nenápadnou budovou s restaurací a obchodem suvenýrů.
Nic nás tak nedrželo a my se mohli vydat zpět do Dublinu. Po rychlém ubytování ve stejném hostelu jako první noc, jsme vyrazili na prohlídku města.
Krom moc pěkných památek nám doslova vyrazil dech obrovský areál největšího pivovaru na světě Guinnesse. Radost dobrého irského piva kazí snad jen jeho cena (cca 200 Kč) a to že se v celém Dublinu nenajdete jediný veřejný záchod.
Po týdenním (ne)stravování jsme byli nadržení na pořádné tradiční irské jídlo. Prošli jsme snad půl dublinských hospod. Ale nakonec jsme z důvodu stoupající ponorkové nemoci, hladu a vysokých cen skončili pouze u Fish and chips.

V podvečer většina posádky šla spát. *PROTOŽE TO JE BANDA SRÁČÚ (*poznámka redakce: názory přispěvovatele se nemusí slučovat s veřejným míněním).
Vydal jsem se tak sám na večerní procházku pěkně osvětlených památek a zavítal do známé čtvrti Temple Bar. Tam na mě čekalo nespočet stylových hospůdek, kde hraje tradiční živá irská hudba. Ta svou podmanivostí a melodičností rozpohybuje každého posluchače a dělá tak nezapomenutelnou atmosféru krásného Irska. Byla to tak parádní tečka za tímto povedeným zájezdem.

Glogloglgo… (Temple Bar)

Den sedmí – (Z po 7 dnech)
Poslední den zbyly nějaké 4 hodiny před návratem na letiště. Překecal jsem skupinu, že se pojedem podívat na Newgrange – keltský monument z období kolem roku 3200 přnl. Bohužel po zjištění, že na absolvování vyhlídkového okruhu je třeba alespoň dvou hodin, jsme byli nuceni udělat jen fotku z velké vzdálenost a vrátit se zpět do okolí Dublinu. Tam nám zbyla ještě kapka času na obhlídku přístavu Howth. Škoda – na tomto poloostrově se dala strávit celá doba při čekání na let namísto dvou hodin v autě. Lehké zmatky při vrácení zapůjčeného vozu na letišti nezpůsobili větší potíže a návrat do ČR proběhl bez komplikací. V letadle nám dělala společnost příjemně podnapilá slečna žijící již mnoho let v odlehlé oblasti Irska a vesměs nám potvrdila naše domněnky o Irech.

Blíže k minulosti jsme se nedostali… (Newgrange)

S odstupem času sílí názory, že bychom měli zajet i na sever Irska. Snad na podzim…